Tak vás všechny zdravím u mého prvního příspěvku. To víte, hrát už nemohu, tak si užívám členství v Síni slávy svého klubu a je mi fajn. Nedá mi to, abych se s vámi nepodělil o zážitky z posledního dne loňského roku, byly totiž neskutečné. Draci museli i na Silvestra jít na trávník a bojovat o body. Nicméně los byl tentokrát přívětivý. Ono totiž s hráči městského rivala FC Shell se trocha známe. Jsou to kluci, se kterejma si často chodím zahrát jen tak někam na plácek. Žádné velké fotbalové kvality od nich nečekejte, ale jsou to příjemní chlapi. Nikoliv náhodou náš manažer překecal jejich, aby přihlásil tento tým ryzích pivních amatérů do ligy. Třeba Vendelín Vorálek, to je prímovej kluk. Pravda, často se vzteče kvůli hloupostem, ale je to opravdu čestnej chlapík.

Ale k věci. Tento mančaft jsme tedy chytli na Silvestra. No nemusím popisovat, že atmosféra na stadionu byla skvělá. Od rána voněl okolím punč, sem tam i něco od hrušek i jablíček, dokonce hod mincí před zápasem mezi oběma kapitány doprovázela malá štamprlička. Stejně jako se v Praze vždycky hrálo derby starých gard pražských "S", tady se odehrálo šumperské silvestrovské derby.

Hned brzo ráno mi volal Marian Smutný, sekretář klubu a můj bývalej spoluhráč z Draků, že je potřeba odházet sníh. Tož jsem zavolal kluky ze severu, Sakariho, Samira i Henninga, aby ještě před rozběháním přiběhli pomoci. Neměli s tím jedinej problém, nakonec dorazil i další člen Síně slávy Roland Nasslund, který jako vlastník velké švédské firmy zkouší českému státu za 150 miliard prodat dvacet vysloužilých sněžných fréz. Prý už je to jen otázka formalit. Třeba Sakari má ve Finsku losí farmu, kde prý odhazování sněhu je prakticky denní rutinou. To vzal samozřejmě s nadsázkou Henning, který si na to pořídil svou ženu. Pravda, je to holka, jak se říká, krev a mléko, ale jak známe Henninga, miluje ji. A tak to má bejt.

No sníh byl brzo odházen, dokonce dorazilo i pár fanoušků, kteří také přidali ruku k dílu. Samotný zápas pak netřeba popisovat, v ten den to nebylo důležité (ale výhra 8:2 potěšila).

Na průšvih si zadělali hned dva hráči. Tím prvním byl Gusta Petrovský, který se v zápase zranil. No, zranil... On už při příchodu do kabiny vypadal všelijak, to ale ještě trenér Ignác Netušil vůbec netušil, co přijde v zápase. Ve 22. minutě jsme měli roh, a představte si, ten blb viděl své kamarády v hledišti, jak do sebe vesele nasávají. Přeskočil pomezní čáru, nenápadně popoběhl k tribuně a křikl:"Vencooo, hoď mi taky, loknu si..." A Venca hodil! Flaška spadla Gustovi na palec na noze, v návalu bolesti pak do sebe Gusta navalil čtyři loky, čímž přiživil dávky pátečního večera a bylo po představení. V podroušeném stavu pak chtěl s bolestivou grimasou šňupnout vápno z pomezní čáry. Rychle musel zasáhnout kustod Venca Šumichrast (aby ne, tu flašku házel jeho synátor Venca mladší). A samozřejmě došlo na střídání.

Kouč nejprve po zápase Gustu pořádně sepsul, jenže ten už moc nevnímal. Gusta nyní bude podstupovat protialkoholní kůru, do toho doléčovat poraněný prst na noze. Jakmile skončilo kázání, nechal si trenér do svého kanclu zavolat novináře a pořádně jim vysvětlil, jak se mají věci prezentovat na venek. Oficiální zpráva pak zní následovně:
 

V 23. minutě dochází ke střídání v barvách celku Šumperk1. Trenér chvíli váhal, Augustin Petrovský se však střídání dožadoval jednoznačným gestem. Zatímco míří v doprovodu lékaře k pomezní čáře a podle chůze je jasné, že důvodem jeho žádosti není zkažená snídaně, Francisco José Rodenas dostává poslední taktické pokyny a vbíhá na hřiště.

Druhým hráčem, který si zavařil, byl Ludvík Polívka. Ten ale v tom pozitivnějším slova smyslu. Jeho plat za celý týden totiž musel putovat do klubové pokladny, aby také ne. Medailista z MS dvacítek totiž vstřelil již svůj dvacátý hattrick kariéry, což se pořádně muselo vyúčtovat. Dělalo se to tak vždy, a vždy dělat bude. Kdybyste viděli dětinskou radost Slávy Cuce, to byste nepobrali. On už snad je v týmu jen proto, aby tahal z hráčů prachy. Sám totiž moc toho nenahraje, tak do kasy moc nepřispívá. Od některých kluků dokonce již získal přezdívku "Lichvář", ale to je podle mého asi moc kruté.

Ludva nevěděl, že jeho plat nepadne jen na konzum poživatin Draků, ale dokonce i Shelláků. Oba týmy trávily Silvestra v Dračí sluji až do rána. Oslava to byla pekelná, aby ne, hráči taky měli druhý den volno. Ve svém živlu byl známý živel Radek Kugler, který dokonce začal vykřikovat, že přestoupí do Japonska, protože krásné Japonky, to je to, co mu u nás ke spokojenému životu chybí. Chytl se toho brankář Ondra Činčura, který zase prozradil své přání zahrát si v Africe. Vše nakonec rozlouskl v již značně podroušeném stavu Čenda Balonů svým přáním, že si chce aspoň někdy zahrát v zápase.

Vše nakonec skončilo vesele. Hodinu před půlnocí vyrabovali Koutník s McNuttem klubovnu fanoušků, posbírali pyrotechniku a ve středovém kruhu poté rozehráli ohňostroj takřka Gandalfovských rozměrů. Ráno dostali dotyční účtenku za opravu trávníku, úhradu škody vzniklé fan klubu i za nové dveře od jejich klubovny.

Tak další Silvestr bychom měli zase za námi. Na Hattricku již sedmý, věříme, že i ty další budou stejně povedené. Nezbývá mi z pozice pracovníka klubu FC Draci Šumperk nic jiného než popřát všem to nejlepší do nového roku 2012, hlavně pak toho zdravíčka. Kdo mě zná, ví, že já to měl vždy nalomené, kariéru jsem skončil kvůli jaterním problémům. Ale to už je minulost. Vy se opatrujte a užívejte života i Hattricku.